ACT 5 - New mission...

Paul

ANGLIE - LONDÝN

Na letišti v Londýně přistávalo menší letadlo.
Dveře se otevřely a vytvořily schody, ze kterých začala scházet menší skupina lidí.
Naše mise nedopadla podle představ, co? Řekl jsem Lancovi..

Lisa

Konečně doma ... nemůžu uvěřit, že jsem zpátky a živá ... zašeptala jsem si pro sebe s úsměvem.

Cpl.Kennedy

Vylezl jsem z letadla ven. Tak to máš pravdu Paule. odpověděl jsem kolegovi a sundal jsem si brýle. Anglie byla oproti Africe úplně jiná, chladnější.

Paul

Stejně by mě zajímalo, co se stalo s Profesorem.. Vzpomněl jsem si na tělo Alberta Weskera... Že by ... ? Těžko...

Cpl.Kennedy

Nevím co se stalo ale obyčejný smrtelník by Weskera nikdy nezabil řekl jsem se zamyšleným pohledem a pokračoval jsem do budovy před náma. Náhle začalo pršet.

Lisa

Kdo ví ... třeba to vůbec ani nebyl obyčejný doktor ... proč by ho Wesker bral do svého sídla .... ?
Začal mi zvonit telefon. Šmátla jsem do kapsy a vytáhla ho.
Omluvte mě ...

Paul

Na letišti jsme se s Lisou rozloučili se Samem a Lancem. Mějte se, chlapi...Já doprovodím Lisu domů.

Lisa

Sbohem ... zřejmě už se asi neuvidíme, ale člověk nikdy neví. Těšilo mě ... rozloučila jsem se i já.
Doufám, že se s nima ještě uvidím...jsou to fajn chlapi ... ovšem myšlenkami už jsem začala být na cestě domů.

Cpl.Kennedy

Jasný taky se mějte. Paule, uvidíme se později. odpověděl jsem a se Samem jsme si šli dát kávu. Po dlouhém letu ji potřebujeme.

Paul

Mávnul jsem na taxík, který zastavil těsně u nás.. Otevřel jsem Lise dveře.

Lisa

Dík ... nastoupila jsem do vozidla.

Paul

Kam to bude? Zeptal se taxikář..

Prof. Velímský

Posadil jsem se ve své nové laboratoři. Sice chvili trvalo, než se mi povedlo opravit některé z poškozených věcí, ale na můj první pokus by to mohlo stačit. Přešel jsem do vedlejší místnosti, kde na na lehátku byli dva lidé v bezvědomí. Přišel jsem blíže a píchl jim svoji novou experimentální látku injekcí. Oba lidé se začali měnit. Pousmál jsem se nad výsledkem

Lisa

Grocerova 17, hned na okraji severní části Londýna. Za náměstím odpočte na M12. Snažila jsem se cestu popsat co nejlépe.

Paul

Asi po 15 minutách cesty jsme byli na místě...

Lisa

Taxikář nás vyhodil před menším domkem zařízenej kupodivu v moderním stylu. Mezi ostatními vypadl hodně moderní, jelikož ostatní domy dodržovali tradičnost staršího Londýna.
Díky za doprovod...

Prof. Velímský

Tak moje krásné nestvůry... přešel jsem ke dvoum mutantům, které jsem vytvořil. Trvalo to kratší dobu než jsem čekal. Chemikálie jim vymila mozek, takže neměla žádnou jinou vůli než mojí. Půjdete ted do města a zabijete všechny zombíky na které narazíte, pokud najdete někoho živého přivedete mi ho, aby mohl posílit naše řady rozkázal jsem a oni se rozeběhli do města. Objetuju sice pár jedinců, ale to vše proto, abych zbavil zemi zombíků

Paul

Tak teda...Měj se....Vykoktal jsem ze sebe...

Lisa

No ostatně ... nechceš jít dál? Máme slíbenou večeři ... zašklebila jsem se i když to měl být úsměv. Představila jsem si jak po hoodně dlouhé době vařím ...

Paul

JASNĚ!!! .. No..Já nevím..Abych tě neotravoval.

Lisa

Ne probohoha jak ho to mohlo napadnout!!! ... samozřejmě, že nebudeš otravovat ... navíc ta večeře je slíbená ... snažila sem se to řikat neutrálně, ale nešel přehlédnout ten vzrušený tón radosti ...

Paul

Tak tedy dobrá...Usmál jsem se následoval jsem Lisu dovnitř..

Lisa

Odložila jsem klíče na své místo, zula se a poté zamířila s Paulem v patách do obýváku.
Tak tohle je můj domov ... udělej si pohodlí. Já se kouknu, co mám v ledničce.
Po chvíli jsem zjistila, že tu byla máma, jelikož lednička byla plná čerstvých potravin. Vrátila jsem se do obýváku.
Kupodivu plná čerstvých potravin. Vydržíš chvilku prosím? Jenom na sebe hodím něco ... lepšího. Koukla jsem se na své špinavé oblečení.

Paul

Dobře... Posadil jsem se na sedačku.
Je to tu pěkný...Útulný..

Lisa

Došla jsem do svého pokoje a vyštrachala snad celej šatník. Oči mi padli na rudé krátké společenské šaty v zádu na šněrování a ve předu zavázání na krk. Byli dost...odvážné... hodila jsem je na postel a zauvažovala. Mohla bych se osprchovat... rychle... hodně rychle... nakonec to sprcha vyhrála. Shodila jsem ze sebe věci a vlezla do sprchového koutu. Ani jsem moc nezatahovala stěnu, jelikož sem počítala, že budu rychle hotová, ale jakmile jsem ucítila dopadající horké kapky na moje tělo ... zavřela jsem slastně oči ...
Sprcha ... tak příjemná ... po dlouhé době... zapomněla jsem, že chci být za pět minut venku...